Matěj Houška: Z českých revírů až do mongolské divočiny

Začínal u vody ve třech letech a dnes patří mezi nejvýraznější mladé tvůrce české outdoorové scény. Rybaření pro něj nikdy nebylo o rekordech ani číslech v podběráku, ale o příbězích, krajině a lidech, které na svých cestách potkává. Natáčí a objevuje zapomenutá místa, mluví o etice lovu a plní si sny, o kterých si většina rybářů nechá jen zdát. Jak přemýšlí sedmnáctiletý dobrodruh o úspěchu, divočině, odpovědnosti a jak probíhala jeho cesta v Mongolsku? To vše se dozvíte v našem rozhovoru s Matějem.

Příběhy, které začaly u vody

Jak se tvůj vztah k rybaření proměnil od doby, kdy jsi s ním začínal ve třech letech až do dneška?

Myslím, že ta hlavní podstata mého vztahu k rybaření zůstává pořád stejná. Samozřejmě jsem rybář, takže čím větší úlovek, tím lepší, ale rozhodně v tom nevidím ten hlavní smysl. Rybaření pro mě totiž už od úplných začátků není o centimetrech ani rekordech, naopak je o příbězích a dobrodružstvích, které u vody zažívám. Pevně doufám, že to tak i navždy zůstane, protože to je ten hlavní důvod, proč se k vodě vydávám a pořád mám co objevovat.

Matěj Houška při práci v lese – bushcraft a pobyt v přírodě jsou pro něj stejně důležité jako samotné rybaření. V divočině rozhodují zkušenosti i spolehlivé vybavení.

Co tě přivedlo k tomu, že jsi začal natáčet videa a sdílet své zážitky s ostatními?

To se přihodilo vlastně úplně náhodou. Hned v osmi letech, kdy jsem složil rybářské zkoušky, jsem začal chodit s mamkou na potok chytat pstruhy. Aby se přitom mamka nenudila, koupila si malý foťák pro fotografování okolní přírody. No, a jednoho dne mě napadlo, že bychom to mé chytání mohli natočit a vytvořit si hezkou vzpomínku.

Takže jsme točili, já jsem do toho povídal, brácha nám to potom pomohl celé sestříhat a vzniklo mé úplně první video a zároveň první díl seriálu "S Matějem u vody". Lidem se to hodně líbilo, tak jsme s mamkou vzápětí natočili ještě jeden díl o perlínech, které chytám od mala.

Následně ale přišel zlom - konkrétně po spuštění prvního dílu mého seriálu Zapomenuté revíry v roce 2019, kdy mi bylo ještě 11 let. Tento projekt se totiž rychle dostal mezi velké množství lidí a měl pro mě osobně naprosto nečekaný úspěch.

Po této zkušenosti mi už bylo jasné, že chci ve své tvorbě pokračovat, abych mohl lidem předávat příběhy a emoce, které při svých dobrodružstvích zažívám. No, dnes je mi 17 let a postupem se v tom utvrzuji čím dál víc. Hlavně díky fanouškům, zážitkům, které jsem díky tvorbě mohl zažít a rovněž i lidem, které jsem díky ní mohl poznat.

V projektu Zapomenuté revíry odkrýváš i historii míst. Který příběh tě zasáhl nejvíc?

Je to tak! A hlavně i lidských příběhů, které mnohdy nespatřily světlo světa, jsem objevil opravdu hodně. Když jsem například natáčel v jedné malé vesnici, z vyprávění místních obyvatel jsem se dozvěděl velmi dojemný příběh. Na konci druhé světové války tam procházel tzv. „pochod smrti“.

Když paní z místního domu viděla tu hrůzu, popadla všechen chleba, který doma měli, a hodila ho přes plot vyhladovělým vězňům. To, že to pro ni a celou její rodinu mohlo mít tragické následky, je holý fakt. Tím ale příběh nekončí. V lesních serpentinách ztratili dozorci přehled a několik vězňů se pokusilo o útěk. Jedna žena byla bohužel na místě zastřelena, ale několika dalším se podařilo uprchnout.

V noci pak čtyři z nich zaťukali na okno domu právě zmiňované paní. Jeho obyvatelé je schovali, nechali v domě přespat, dali jim jídlo i nové oblečení. Uprchlíci pak hned ráno odešli, aby se vrátili do svých domovů. Vězeňské oblečení místní lidé okamžitě spálili, aby ho nikdo nenašel. Vrcholem celého příběhu je, že několik let po válce se dva ze zachráněných vězňů na toto místo vrátili, aby statečným lidem poděkovali. A to shledání bylo prý skutečně velmi dojemné.

Vysněný tajmen z mongolské divočiny. Okamžik, na který Matěj čekal od dětství, a vrchol expedice, kde si příroda určuje vlastní pravidla.

Tam, kde vládne divočina

V čem se liší rybaření v Mongolsku od českých revírů a jaká byla během expedice největší výzva?

Poznal jsem úplně jiný svět a celá expedice byla dobrodružstvím od začátku až do konce. Důležité pro mě bylo jedno poznání, že Mongolsko je po všech stránkách země kontrastů. Určitě mě nadchla mongolská divočina, vydal jsem se totiž do jedné z nejodlehlejších oblastí Mongolska, do míst, kde vládnou medvědi, rosomáci a hlavně vlci, kteří mi byli dennodenně v patách. Být v jejich neustálé blízkosti bylo úžasné i trochu děsivé zároveň.

První dny expedice pro mě byly hlavně o seznamování s řekou, tak abych dokázal zvolit správnou strategii a uměl se v řece i jejím okolí dobře orientovat. Řeka meandrovala místy neprostupnou zarostlou "džunglí", takže jedinou možností, jak se dostat k těm nejlepším místům, bylo splavovat řeku raftem.

Postupně se mi podařilo ulovit velkého lenoka i hned několik kusů trofejních a mimořádně vzácné štiky amurské - jedná se o endemitní druh východní Asie. Tajmen mi ale stále unikal. Navíc se vše hodně zkomplikovalo, když jsem v průběhu expedice odpadl s horečkou, a přišel tak o 2 dny lovu - to pro mě byla po psychické stránce rozhodně nejhorší část expedice.

Místní bohové ale asi stáli při mně a já nakonec tajmena opravdu dostal na prut. I když je naše česká příroda také plná tajemství, Mongolsko je úplně jiná liga a v tom je i podle mě ten největší rozdíl z hlediska rybaření. Lovíte v místech, která vůbec neznáte, kde si divočina určuje svá vlastní pravidla a navíc se snažíte přelstít rybu, jejíž život je pro nás dodnes opředen mnoha záhadami.

Bez čeho na výpravu nikdy nevyrazíš?

Mám takové tři základní věci, bez kterých na výpravy do přírody nikdy nevyrážím – nůž, křesadlo a vodní filtr. To jsou podle mě i ty nejdůležitější věci, které by měl mít u sebe každý zálesák. K tomu už jen většinou doplňuji KPZ (krabičku poslední záchrany), malou lékárničku a potřebné vybavení podle toho, jaký je cíl výpravy. Mnohokrát mi toto vybavení pomohlo i v nebezpečných nebo riskantních situacích.

Respekt jako základ

Vnímáš svou tvorbu jako zodpovědnost?

Rozhodně. Mým cílem v tvorbě je předávat lidem příběhy a emoce, které při svých dobrodružstvích zažívám, ale zároveň je také inspirovat. A z toho důvodu je pro mě extrémně důležité, abych je inspiroval správným směrem. O to víc, když mě sleduje i obrovská spousta malých dětí, které jsou budoucností našeho světa.

Co pro tebe znamená fakt, že jsi byl jako první český rybář na titulní stránce Esquire i zmíněný ve Wired?

Je to pro mě obrovská čest, ale neberu to čistě jako svůj úspěch, nýbrž jako úspěch všech českých rybářů a zálesáků. To, že se přeci rybaření a příroda dostaly na titulní stranu tak prestižního amerického magazínu jako je Esquire, je přeci fantastické.

Navíc strašně rád na to focení vzpomínám. Nikdy předtím jsem profesionálně nefotil, a když dorazil štáb o deseti lidech a z auta vystoupil sám Ben Renč (jeden z našich nejlepších fotografů, který fotí ty největší světové hvězdy), říkal jsem si s úsměvem, že to bude ještě hodně zajímavé. Já - obyčejný rybář a zálesák, a teď po mně někdo bude chtít, abych se choval jako profesionální fotomodel…

Jenže Ben mi hned na začátku řekl: „Matěji, buď úplně přirozený, nic jiného od tebe nechci.“ A přesně tak to i bylo. Všechno fungovalo přirozeně, bez tlaku, bez přetvářky a já jsem si celé focení s Benem i celým týmem neskutečně užil. Pravdou i je, že vydáním titulky se kolem toho strhl neskutečný humbuk, který jsem opravdu nečekal.

Zobrazit další fotky

Která ryba ti uvízla nejvíc v paměti a proč? V jednom rozhovoru jsi zmínil, že ryby nejíš – povíš nám o tom více?

Tak samozřejmě je to tajmen, kterého se mi podařilo ulovit na mé loňské expedici v Mongolsku. Na celé naší planetě neexistuje jiný tvor, se kterým bych se tak moc toužil setkat. Tajmen pro mě znamenal největší rybářský sen, který jsem v sobě nosil od dětství a ten okamžik, kdy se při zdolávání poprvé ukázal na hladině, si budu rozhodně pamatovat do konce života.

Já ryby pouštím zpět do jejich domova už od chvíle, kdy jsem s rybařením začal. Žiju v době a životní situaci, kdy nepotřebuji nutně chytat ryby pro vlastní obživu a dělá mi radost, když si ryba plave dál, může se rozmnožit a já se třeba jednou setkám s jejími potomky. Osobně ale nemám vůbec nic proti rybářům, kteří si občas rybu vezmou i domů k snědku.

Problém vidím v tom, když si někteří „rybáři“ odnesou od vody za jediný rok skutečně i stovky kilogramů ryb, včetně těch trofejních, které by se jednoznačně měly vracet vodě. Další závažnou chybu vidím v tom, že se i v dnešní době někteří rybáři neumí k rybám náležitě chovat - kvůli fotografiím je sakují (uchovávají dlouhou dobu v sítích), nešetrně s nimi manipulují atd. Pokud rybu pouští zpět do vody, musí to dělat správným šetrným způsobem tak, aby se netrápila a později neuhynula.

K etickému rybolovu ale patří i samotné chování při lovu. Hluk opilých rybářů, nepořádek, agrese těchto lidí nebo i hlučné grilovací párty - to k vodě prostě nepatří! Správný rybář má na rybách mluvit potichu, ostatní lidi kolem sebe nerušit a splynout co nejvíce s přírodou.

Na co je v divočině skutečný spoleh

Tvůj přístup je hodně praktický – vybavení musí fungovat, ne jen hezky vypadat. Jaké tipy na vybavení bys dal lidem, kteří chtějí vyrazit do přírody stejně připravení jako ty?

To je naprosto přesně řečeno - moje vybavení prostě musí fungovat a musí na něj být spoleh v každé situaci. Je zásadní rozdíl mezi tím vyrazit na pár hodin do místní přírody nebo se na dlouhou dobu vydat do divočiny v cizině, daleko od civilizace a lékařské pomoci. Právě tam se ukáže, co má smysl a co je jen pozlátko. Vybavení je potřeba vybírat podle účelu konkrétní výpravy a v tom mám jasno.

Jsem opravdu moc rád za spolupráci s RIGAD, protože vybavení od nich používám na veškerých výpravách i expedicích a vím, že se na něj můžu spolehnout i v těch nejnáročnějších podmínkách, jaké byly třeba právě v mongolské divočině.

Vyybavení, na které je spoleh – od odolné tašky přes spacák a čelovku až po základní výbavu do náročných podmínek. V divočině rozhoduje funkčnost, ne image.

Mezi kamerou, kytarou a budoucností

Co je větší výzva: natočit kvalitní video v divočině nebo prostě „být tam“ a zažít to bez kamery?

Natočit kvalitní film a příběh v přírodě je složitá technická i psychická disciplína. Neustále řešíte světlo, zvuk, baterie, počasí, bezpečnost techniky i vlastní koncentraci. Často musíte jít proti své intuici, protože myslíte dopředu - záběr, kontinuita, příběh atd. Zážitek totiž filtrujete skrze kameru.

Být tam bez kamery je zase jiný druh výzvy. Jasně, že si to bez kamery užijete mnohem víc - žijete více přítomností, více vnímáte prostor, ticho i detaily kolem sebe. Na druhou stranu pak chybí možnost to všechno sdílet s fanoušky, předat jim zkušenosti i zážitky, které by jinak třeba nikdy nepocítili.

Jedno vás nutí podávat výkon, druhé naopak zpomalit a přijmout realitu takovou, jaká je. A právě proto mají obě disciplíny svůj smysl. Každá jiný, ale žádná není jednodušší.

Když nejdeš rybařit nebo natáčet, co děláš rád ve volném čase?

Upřímně, toho "volného" času mám opravdu neskutečně málo a samozřejmě je tu škola. Jsem už v předposledním ročníku na gymnáziu a i vzhledem k mému individuálnímu studijnímu plánu, kdy mi v některých předmětech hodně chybí výklad, je to čím dál náročnější. Každopádně mimo přírodu a tvorbu je mým největším koníčkem hudba a to konkrétně hra na kytaru.

Klasická otázka na závěr. Kde se vidíš třeba za 5 let – v divočině, u vody, na pódiu, nebo úplně někde jinde? 

Upřímně, určitě se nevidím na jednom konkrétním místě. Spíš doufám, že za pět let budu pořád moct dělat věci, které mě naplňují, ať už v přírodě, u vody, na pódiu nebo před kamerou atd. a také s lidmi, se kterými to dává smysl. Pokud tohle vyjde a já si budu dál plnit své sny, tak to bude už vlastně sám o sobě další splněný sen…

Matěj Houška dokazuje, že rybaření nemusí být o trofejích, ale o příbězích, respektu k přírodě a odvaze vydat se dál, než kam většina z nás dohlédne. Ať už vyrážíte na český revír, nebo sníte o vlastní expedici do divočiny, jedno zůstává stejné – spolehlivé vybavení a správný přístup jsou základ.

👉 Chystáte se i vy na svou další výpravu? Prohlédněte si výběr vybavení, které obstojí v české přírodě i v extrémních podmínkách divočiny.

🔵 Sledujte Matěje

Jeho expedice, nové díly série i zákulisí natáčení můžete sledovat na jeho oficiálních kanálech:

🌐 Web: www.matejhouska.cz

📷 Instagram: @matejhouska_official

📘 Facebook: Matěj Houška – Adventurer